21. 2. 2012 | Sabang, Filipíny | Péca
Druhá část nekonečného seriálu s názvem Nikdy se nelituj se odehrávala pod hladinou oceánu na korálovém útesu. Pod vodou jsme se nelitovali ani jeden z nás :-)
21. 2. 2012 | Sabang, Filipíny | Péca
Druhá část nekonečného seriálu s názvem Nikdy se nelituj se odehrávala pod hladinou oceánu na korálovém útesu. Pod vodou jsme se nelitovali ani jeden z nás :-)
21. 2. 2012 | Sabang, Filipíny | Péca
Péca se lituje nepoměrně častěji než Boušák. Jednoho dne se litoval na vodních skůtrech. Boušák mu to nezapomněl připomenout a dát notně sežrat. Třetí díl nekonečné show Nikdy se nelituj se odehrává v divokých vlnách Jihočínského moře :-)
Boušák | 21.2.2012 @ 9:43
Sakra chlape tys to celý podělal... proč tam ksakru není vidět žádná rychlá jízda?!? Předělej to ať se kvůli tomu nemusíme litovat.
Péca | 22.2.2012 @ 6:13
Tak je to fixnutý. Tady máš rychlou jízdu :-o
Boušák | 22.2.2012 @ 6:31
Jo, super. Je to lepší :)
Luky | 23.2.2012 @ 14:53
O pusy managementu už taky něco pustil? :D :D
Boušák | 26.2.2012 @ 12.52
Jenom dotaz... máš na mysli pusy nebo pussy management?
24.2.2012 | Manila, Filipíny | Boušák
Jestli něco fakt nesnáším, tak to je pozdní odjezd na akci a následné motání se mezi davama hlučnejch a zmatenejch turistů. Abychom během našeho punkovýho tripu do Puerto Galera zabránili podobnejm nepříjemnostem, řek jsem, že krámy si nabalíme večer. Ráno vstanem a rovnou vyrážíme. Busy jezděj snad už od 4 hodin ráno, ale abych ho chudáčka netejral hned napoprvé, tak jsem velkoryse souhlasil s půl sedmou. Než deme spát, ještě to čekuju ... máš sbalený krámy? Joooooo mám všechno v tašce a budík na pl sedmou. Dobrá, takže to bysme měli. Pro jistotu si dávám budík na 6:15, abych si byl jistej, že budu včas ready, když mám ješětě s čerstvým jetlagem trochu pomalejší restart.
6:15 sedím na gauči, bágl na zádech, nastartovanej a ready to go... super, hlavně že jako velitel výsadku nebudu za blbce
6:30 slyším pécův budík, dávám si preventivně pár facek, abych se definitivně probral... všechno jde podle plánu
6:35 hmm už by měl pomalu vylízt, říkám si nervózně... co se vleče netueče a chleba to nežere, připomínám si slova klasika
6:40 přemejšlím jestli mu mám jít pomoct, ale nebudu ho radši prudit... akademickou čtvrthodinku ještě zkousnu
6:45 nic moc se teda zatím neděje, jen cejtím jak se mi na gaučí pomalu potí zadek. Přes dveře slyším, jak si Péca brouká s veselou pásničkou puštěnou zřejmě na kompu (!)... na co ksakru teď ráno pouští toho podělanýho kompa??
6:50 neidentifikovatelný zvuky - asi čištění zubů... okej brácho vyčisti si ještě zuby, aspoň ti nebude táhnout z držky
6:55 dávám si první pozitivní afirmace, v duchu se definitvně loučím s prvním ponorem - loť totiž odjíždí z přístavu přesně v 9
7:00 slyším sprchu... ty vole von se snad sprchuje??
7:05 furt se sprchuje... skřípám zubama a z hluboka dýchám, abych se vyklidnil
7:10 klika cvakla, dvéře let, Péca leze ven! Ovšem zatím pouze v trenkách :/ Lapám po dechu, když vidím jak zapíná varnou konvici
7:15 už má kalhoty a triko, nonšalantně vybaluje dva šlajsy vaťáku a strká je do toustru... ty vole von snad ještěbude žrát nebo co??
7:20 vytahuje krámy z ledničky a maže si dva chleby, který vzorně aranžuje na bílej talíř... tak tos mě teda fakt rozštípal
7:25 sedí vedle na gauči, pomalu a způsobně žvýká chleba a k tomu decentně upíjí čaj ze šálku... na můj tupý výraz reaguje podráženými slovy: "Tak se snad kurva můžu normálně nasnídat než někam pojedem, ne?!?"
7:30 začínám se smát
7:35 Péca dosnídal, utřel si ústa ubrouskem a nádobí odnesl do kuchyně. Zatímco se směju čím dál víc, bere si batoh a brejle. Ještě pečlivě kontroluje, jestli má kapesník a cigára... a jsme ready
7:40 Lezeme do vejtahu a Péca je nasranej, že jsem v něm vyvolal pocit časové tísně, což mu přijde nespravedlivý... vstával přece tak jako každej normální člověk
Ano, jak krásné by asi bylo být normální... nacvičovat si to ale raději nebudeme. Zejtra jede bus do Subic Bay už v 5 ráno, tak jsem na tebe fakt zvědavej jak se budeš litovat :-) !
24.2.2012 | Manila, Filipíny | Péca
Nekonečný seriál Nikdy se nelituj pokračuje čtvrtou částí na téma lokální gastronomie. Na tom, že národním jídlem na Filipínách je kuře, by asi nebylo nic tak zvláštního. Ale tohle?!? :-D
Boušák se tentokrát pekelně litoval! Video je dostatečně demonstrativní. Balut pochoutka, to byl takový Filipínsko-Český jackass :)
26.2.2012 | Manila, Filipíny | Boušák
Ubožáčku, co je ti, že nemůžeš skákati: "celej tejden tady kurva chodím do práce, abych teď v sobotu vstával vo půl pátý?!?" Chutě skoč... a vyskoč! To ještě ale netušil, že pojedeme pět hodin - neskákal každopádně ani v autobuse, ani v rikše :/
... nepomohlo ani zakázaný retko na zastávce....
27.2.2012 | Subic Bay, Filipíny | Péca
Pátý, speciální díl nekonečné šou Nikdy se nelituj ukazuje, že někdy se prostě dostane na každýho. Hlavně, když člověk brzy ráno vstává a pak z původně plánované dvouhodinové cesty autobusem je cesta pětihodinová. I mistři se někdy lituj. Péca ráno, Boušák večer :)
2.3.2012 | Olongapo, Filipíny | Péca
Nerozluštil jsem, jak na Filipínách funguje MHD. Zatím to nebylo potřeba. Všude je možné dostat se taxíkem. Při cestě do Subic Bay jsme s tím počítali a na nádraží v Olongapu jsme si na ten kousek do Subic Bay chtěli stopnout taxík. Zajímavý poznatek jsem zjistil, že nejen, že nerozumím lokální MHD, ale nerozumím ani taxistlužbě. Na nádraží v Olongapu totiž nebylo jediný normální tágo!!! V rozhrkaný moto-rikše při kličkování mezi jeepneys, lidmi, auty a chodci jsme si museli říct několikrát: Nikdy se nelituj!
5.3.2012 | Subic Bay, Filipíny | Boušák
Pokaždý, když mluvím s lidma, co nikdy nebyli mimo Evropu, vždycky přijde řeč na sny o romatickým a levným cestování v exotickejch zemích. Země třetího světa rozhodně exotický jsou a je určitě skvělý se tam podívat. Ale má to i druhou stranu mince. Nechci vám brát iluze přátelé, ale tak jako z katalogu to v reálu většinou nevypadá.... Tady je můj páteční přechrap v Subic Bay (cena cca 600 Kč) a ještě jedno video z Bangáče :-)
5.3.2012 | Manila, Filipíny | Boušák
Jedním z paradoxů služebních cest do tropickejch zemí je, že se tam moc nevohřejete. Venku sice běžně bejvá skoro 40 grádů, ale v kanclu pod klimoškou, která je vždycky na plný kule, je stupňů maximálně 16. Ppo bohatých zkušenostech s teplými krajinami si dneska už tradičně beru s sebou svetr. Péca ho ale pochopitelně nemá - al tohle je výsledek. I přes přísnou léčbu si tenhle víkend nezasyčel :-//
6.3.2012 | Manila, Filipíny | Péca
Boušák nervózně přešlapuje v obýváku. Ještě aby ne. Je neděle, půl jedenáctý dopoledne a NIC SE NEDĚJE!!! :) Vyrazili jsme tedy na odpoledne do centra Manily. No a aby Boušák ukojil svůj adrenalinový chtíč a zbavil se nervozity, zatáhl mě do China Townu. Vskutku nevšední zážitek. Úzkostlivě jsme si držel nejen tašku s penězma a dokladama, ale občas jsem si musel chránit i hlavu na krku :) Návštěvu jsme zahájili zběsilou jízdou s rozumným moto-rikšou, který nechtěl za svezení šílených 200 pesos jako jeho nezkušení mladí kolegové. Však jim Boušák dal řádně hlasitě najevo svůj názor na jejich naivně přemrštěné ceny.
V druhé části Boušák vylíčí náš odpolední oběd v místním bistru :)
9.3.2012 | Manila, Filipíny | Boušák
Když exotickou krmi, tak jedině v čajnataunu... dobrou chuť Péco :) Trochu ses sice litoval, ale musím přiznat, že během těch společných třech tejdnů ses rozhodně zocelil. Bude se mi stejskat :/
12.3.2012 | Manila, Filipíny | Péca
Cesta Spravedlivého, která je ze všech stran lemována nepsravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby nás jednoho dne při obědové pauze zavedla do perfektní burgerové hospody. Bar ve stylu amerických 50. let, jehož opravdové jméno si už nepamatuju jsme obratem překřtili na Tonny Rocky Horror Burger. To, že v hospodě hraje k obědu muzika, je celkem běžnej stav. Nebyli bychom ale v Asii, kdybychom nedostali ještě něco navíc. Při naší druhý návštěvě už jsme se vybavili nahrávacím zařízením, usedli do koženkovejch polstrovanejch sedaček, upravili kravatu a zařvali na obsluhu: Garon, café! :)
13.3.2012 | Manila, Filipíny | Boušák
Tenhle blog už prostě nemá ty grády jako na začátku. Že jedeme drožkou, žereme burgry a chrápeme ve špíně... koho to sakra zajímá??? Tenhle víkend jsme se navíc nikam nevypravili, takže moje roupy se zúžili na motání se vokolo baráku. Sice žádná olympiáda, ale úplně marný to nakonec nebylo. Péca se (pro změnu) litoval. Moh sis kámo aspoň dát ten žebříček, fakt škoda :-/
9.8.2012 | Hradec Králové, ČR | Péca
Nikdy se nelituj begins, anebo jak to všechno začalo. Předkládám vám, všem příznivcům našeho blogu, zásadní a pravděpodobně také poslední video. Snímek z doby, kdy jsme se s Boušákem začli nelitovat. Na těchto místech vznikla myšlenka Nikdy se nelituj. Zde jsou prameny tohoto veleúspěšného myšlenkového trustu. Wait for it for a while... Ano... Bondi Beach, Sydney, Austrálie, říjen 2011. První kurz surfování pro Pécu.
Jak je na snímku vidět, strávil jsem většinu odpoledne POD prknem místo NA prkně, ale s Boušákovým výkladem se mi hned padalo do vln lépe. Dodnes slyším jeho: Pádluj, pádluj, pádluj, nelituj se! Péca byl po souboji s vlnami celej bolavej, ale bohužel ve výsledku bolavěji dopadl Boušák.
Za vše hovoří upozornění týpka ze Surfshopu na Bondi Beach, kterej mi při vracení prken řekl: Jo, a kdyby ten wetsuit museli z tvýho kámoše v nemocnici ostříhat, tak si nechtel vystavit potvrzení, abysme to mohli dát proplatit pojišťovně!
Na závěr můžu ještě doplnit, že Boušákovo představení bude jistě k dohledání v archivech australské televize v některé z epizod populární realityshow Bondi Rescue :)